XI. A jak drahou zemi nelíbati,

A jak drahou zemi nelíbati,

Jižto člověk svou zde vlastí zve!

Jak nelnouti k ní co k matce své,

A se ke rtům jejím neshýbati!

Na materském klíně kolíbati,

Prsy svými kojiti nás chce,

Ano věrně k srdci přitiskne

Syna, jenž prv nechtěl o ni dbáti! –

Posvátna jest země, po níž noha

Tvoje kráčí, odrodilý synu!

Poznej se a těžkou naprav vinu.

Láska k vlasti od samého Boha

Vštípena; a jest to ohlas nebe:

„Miluj člověk vlast svou víc než sebe!“