XI. ARIEL:

Lev boží jsem! Vchod v luzný eden bráním,

kam člověk nevejde, spit hříchu vínem!

Kdo jsi, jenž obcházíš tu temným stínem?

Pryč! Blesk ať nedopadne ku tvým skráním!

Jsem člověk! Čelo pod jhem žití skláním,

spit hořkou slzou, sycen žalu blínem –

Jsem matka! Svoje dítě kryju klínem,

stín hříchu s čela marně rtem svým sháním –

V ráj jednou jen nám povol nahlédnouti,

té strasti naší tichou na úlevu!

Pryč, ustup, nejitři ty Boha k hněvu!

Ať vidí v ráj, ať blahem jsou zas jatí,

svit ráje padni v drsno jejich pouti,

skráň člověku ať ob čas jasem zlatí.