XI. Ó co já jsem se nalíbal

Ó co já jsem se nalíbal

Těch tvých ňader sněhobílých!

A co já jsem se nalíbal

Těch tvých retův rozpučilých!

Avšak vše to celování

Vzňalo v prsou úpal divý;

Opět, opět líbať chtěl můj

V plamenech ret přeohnivý.

A tím líbáním tvých ňader

A těch růžosvěžích retů

Div že jsem se slastí vírem

Neutrávil v lásky vznětu!

Však tou slastí, když na ňadrách

Ráje jsem těch rtův tvých líbal:

Ach! tou slastí v svoje ňadra

S rtův jsem palnou bolesť vlíbal!