XI. Čta Tolstého a Dostojevského.

Orlové letí zářní

z východu za svítání,

do našich letí plání –

perutě nadoltářní.

A s nimi píseň pluje,

až jasní se v šerém vzduchu,

až jasní se v lidském duchu

a hruď se obrozuje.

Lidskosti píseň nová,

tak čistá a zlatostrunná,

tak soucitná, prostá, slunná,

tak ranně červánková.

Do hlubin mraky shání

a výpary nezáživné,

mlh obludy plaché, divné

poráží za svítání.

Prchněte, citů lháři,

své vyrvi si, křivdo, spáry!

Věk nový vám strhá cáry!

Orlové vzduchem září.