XI Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,

Dám tušit Tobě Tvojí země krásy,

bys miloval ji mojí duší snivou,

ten rudý západ, v němž noc podává si

číš rosnou ke rtům, svěží, opojivou.

A skvělá jitra, jež se v sadě hlásí

tou vroucí písní ptáků sladce tklivou,

a trpkou vůní vodní mořské řasy

tam nad hladinou moře oslnivou.

A bílý jasmín, olivové háje,

květ tymiánů, v slunci snící kraje,

a pyšný vavřín, rozmarýnu trsy.

A žhavé bouře, blesků svity rudé,

ty bílé chaty, tvrdé pole chudé,

a zem, jež svými kojila Tě prsy!