XI. DVĚ SLOVÍČKA.

Ty labutičko, starší sestřičko,

Ty rodná moje a přívětivá!

Nelíbo-liž tobě mně se svěřiti,

Upřímnou pravdu vypovědíti,

Jaké jsi včera až do večera

Za naším sadem s milým stojeci,

Po luhu s ním se procházejeci

Rozprávky vedla a tajné řeči?

Ty holubičko, mladší sestřičko,

Ty rodná moje, ty má důvěrná!

Rádabych já se tobě svěřila,

Všecku rozprávku tajnou zjevila;

Mně z paměti-to řeči vypadly,

Řeči vypadly pro dvě slovíčka

Druha milého, přelaskavého.

Ne slavíčkové dva zašustěli

Okolo ucha přeletujíce,

A dvě slovíčka zaštěhotaly

Ze srdce milého vyletujíce;

Jedno slovíčko: miluji tebe!

Druhé slovíčko: na věky má jsi!