XI. Hymna Apollinovi.

Dne zlaté oko, z jakých hlubin as

z dna moře vznášíš se nad mlhy clonou,

v níž vrcholy hor, břehy proudů tonou,

by zlatým šípem sedral je tvůj jas?

Nad pláštěm jejich blýskneš zlatou sponou,

v číš jezer šlehneš zlatší nad topas,

bys v osení své diamanty střás’

svou kštici táhna po nich třpytnou, vonnou!

Ó Bože světla, šlehni v duši mou!

Vše roztav, co je spjato ledem, tmou!

Pnu k tobě ruce z touhy svojí bezdna!

Ó králi, pane! Z tvojich zřítelnic

jen jedna jiskra podá světla víc

než celá Selena i hloubka hvězdná!