XI. Já viděl krásu již zářiti v sterém šatě,

Já viděl krásu již zářiti v sterém šatě,

ve květu, zelení a v červánkovém zlatě,

ve páry závojích i v luny stříbrosvitu,

na horách, v údolí, na vodách, na blankytu.

Odevšad kyne mi a nadšení číš skýtá –

tu v stínech, paprscích, tam v rosnou krůpěj skrytá,

tu ze skal nad propasť se štíhlou břízou chýlí,

tam pluje nad lesem ztajena v oblak bílý.

Zde dítkem růžovým náhle mi v cestu kročí,

a mojí milence se dívá z modrých očí,

a prostým veršem tím jak hudba v sluch vám bije

a roní do srdce krůpěji poesie!