XI. Jak těžko jesti růži v máji,

Jak těžko jesti růži v máji,

Když sevřena dlí v poupěti!

Jak těžko jest slavíku v háji,

Když nemá komu zapěti!

Jak těžko jest i srdci v těle,

Když je užírá zlý jed žele –

A ono nesmí kvíleti!

O tajné boly – kruté boly,

Vy skály v rukou neštěstí!

O tajné boly – kruté boly,

Jak těžko jest vás unesti!

O tajné žaly – kruté žaly,

V kom jste se vy nerozléhaly,

Ten neví, co jsou bolesti!

Co jest ti, srdce zarmoucené?

Proč hoře tvé se zavírá? –

O plačte oči zakalené,

Vzdychejte, těsná ňádra má;

Žalujte, ústa, tvorstvu všemu,

O ulehčete srdci mému –

Hle, ono hořem umírá!

Ach, oči nesmí zaplakati,

Ni prsa vzdechů zjeviti;

Ach, ústa nesmí žalovati –

A srdce musí cítiti! –

Ó jak jest těžko růži v máji,

Kdy v poupěti se těsném ztájí –

A nemůže se rozviti! –