XI. Je mlčet nejlíp. K čemu svoji bolest

Je mlčet nejlíp. K čemu svoji bolest

těm zjevovat, kdož chápat neumí ji?

A slzy? Proč? Jen k posměchu jsou jiným

a krev z ran ssedlou přece neumyjí!

Do prachu země žíznivé se vpijí

(je vyprahlá ta poušť a čeká na ně),

tak k čemu slzet? Raděj stisknout rety

a dál se plazit sám – ač uondaně.

Vše vytrpět a o samotě někde –

jak člověk klesnout schvácený a malý.

Jen neslzet – radš opíti se vínem

a nevzpomínat, davy že se smály!