XI. Jen trochu méně krásných slov,

Jen trochu méně krásných slov,

jen trochu více činů

a vzneseme se přeskvěle

a sáhnem po vavřínu.

Jen znejme zcela vady své,

již v tom pokrok spočívá,

však není ještě vítězem,

kdo rány svoje skrývá.

Však není rekem větším již,

kdo velkým rekům spílá,

a spasením jest v dějinách

jen poctivosť a síla.

Jednejme víc, troufejme míň:

jak minou doby klidné,

jak do nás bouře začne prát,

náš zástup strašně sřídne!