XI. Ještě vidím, děvo, tebe,

Ještě vidím, děvo, tebe,

jak se září líce vzňala,

když jsem vyznal, že mne mocně

anjelská tvá bytost jala.

Vidím, jak se oko tvoje

brvem černým zahalilo,

oblakem jak slunce skryté

zas by jasněj‘ zasvítilo.

Vidím rtoma úsměv hráti,

čelo stkvět se v svatém míru

a z těch nebejasných očí

mluvit pravdu, vroucnou víru.