XI. Kdybys mne býval vřele miloval,

Kdybys mne býval vřele miloval,

byla bych v rakvi okem k tobě vzhledla,

kdybys mně vřelý polibek byl dal,

byla bych v rakvi rámě svoje zvedla

a tvé bych byla obejmula šije,

leč jinak vše, už rubáš tělo kryje,

já umru už – a ty mne pochovej,

pak do krčmy si zajdi, pij a hrej,

jak jsi to dělal, když jsem prosila tě:

ach, zůstaň u mne – ďábel je v tom zlatě;

a hrej a pij, až všecko prohráš všudy,

pak na hrob jdi a vyhrabej ty trudy,

a udělej si kostky z bílých kostí

a z lebky pohár; – bav se do sytosti.

Jen po moři mi nejezdi, můj zlatý,

neb velkým hříchem duše tvoje prahne,

on těžký tak, že na dno tě as stahne;

buď tobě milostiv ten pán bůh svatý. –