XI. Kdykoli ptala se babička:

Kdykoli ptala se babička:

„Nuž – jakou pak chcete dneska?“

již volal jsem: „„O malém Palečku,

ach, babičko, ta je hezka!““

Pán bůh ví, proč jsem se mýšlil vždy

sám Palečka ve podobě,

a proč jsem vždy sousedku Márinku

si v pohádce pojil k sobě!

Na jejím bělostném rameni

jsem v myšlenkách sídlo své míval,

či z ňader jí, ukryt v nich po bradu,

jsem na svět se ven usmíval.