XI. Když jsem pod jejími okny šel,

Když jsem pod jejími okny šel,

Paní-máma od okna ji hnala.

A když jsem je navštíviti chtěl,

Paní-máma obě zapřít dala.

Vyčkej, myslím, až udá se kdes

Doba příhodnější tvojí lásce:

A hle! mně se poštěstilo dnes,

Děvu střetnout samu na procházce.

Bez dohlídky jsouc a v bezpečí,

Přemilostným na mne očkem zřela,

A když jsem se s ní dal do řeči,

Srdéčko mi celé otevřela. –

Inu, půjde-li to takhle dál,

Vzdát se musí posléz paní-máma;

A pak, já bych na to přísahal,

Ještě ráda bude bydlet s náma.