XI. Když lásky moc se mého srdce měla

Když lásky moc se mého srdce měla

Dotknouti v žárně bouřném zachvácení;

By slabé citův poupě v opojení

K novému žití vzkřísila slasť vřelá:

V nejhlubším skrytu duše se mi chvěla,

Že ráj mi vzejde v luzném objevení.

Tu Lada směvná v zdílném naklonění

Dvě krásky zjevíc takto ke mně děla:

Zde v zraku nebe, kadeř paprsk zlatý,

Zde den máš jasný slunce svitem stkvělým;

Zde svitnou noc pak Lunou usmívavou;

Stín hustý kadeř, zrak hvězd plamen vzňatý."

Tu v srdci pro den se a pro noc dělím

A v rozlícení zvolil jsem noc tmavou.