XI. Koruně svatováclavské.

Blíž mrtvých králů, kteří vždy jen v pýše

a úctě nosili tě na skráni,

ty, symbole náš, odpočíváš tiše

ve zamříženém temném ústraní.

Je dobře tak... Ti králové jsou prachem

a co z nich žije, jest jen pohádkou –

nuž zůstaň ty i s povybledlým nachem,

kameny, zlatem na ně památkou.

Je dobře tak... Ty v zamřížené schráně,

a je ať kryje kámen zvětralý –

nač nutili tě jenom na čís’ skráně,

jež o tě vůbec ani nestály? –

Ať oplete tě pavouk! Nerušený

ten obraz bude! Ty tak zastřena,

z králů je popel, národ ponížený –

ta trocha cti však není ztracena!