XI. Les vyšňořen tak do zelena,

By Vítězslav Hálek

Les vyšňořen tak do zelena,

jak myslivecký mládenec,

stráň do běla a do červena,

na samý květ a pupenec.

Dnes sotva lesu mluva stačí:

za posly všecko vypraví,

svých větrů šum i píseň ptačí,

ty stráň mu pěkně pozdraví.

Stráň v rose ranní trávy česá,

keř, šípky rozdýchala v květ,

by ptáčkové, myšlenky lesa,

kde měli sobě posedět.

Už letí přes řeku, ta v lesku,

kus nebe do ní zapadlo,

a poslům ukazuje stezku

jak nejkrásnější zrcadlo.

Teď k stráni jmou se rozprávěti;

teď nevím, kde ty nebesa,

mé srdce s každým poslem letí

hned na stráň, hned zas do lesa.