XI. Milujme se, křehcí pozemšťané!

Milujme se, křehcí pozemšťané!

V lásce jenom síly lůno je,

v lásce život svěží panuje,

v lásce volný, lahodný duch vane.

Láska – krásy matka – nepoznané

světem radostí všech zřídlo je,

k němuž chorých dav ať putuje,

který se spil v číši „zištnost“ zvané.

Zlomena buď jeduplná střela,

kterouž zloba metá v domácnost

a jež ničí víc než války děla.

Hlásáť mezi jiným věčné nebe:

„Nezabiješ!“ – Velkáť ohavnost,

nemilovat jiného než – sebe.