XI. Na jivách jehnědy a na nich pestrý hmyz

Na jivách jehnědy a na nich pestrý hmyz

kvas slaví královský, o, jenom slyš a viz,

jak radostně si bzučí včela,

když z úlu přilétá jak střela,

jak tučný čmelák provází ji basem

a motýlové šumných křídel třasem.

Ta jarní hra! Tu od jiv rozletly se pryč

a za chvilku jich pln je krásný petrklíč,

pak jako sborem táhnou k dřínu

a hrají si jak na rodinu,

vždyť jedna máť všem život dala stejně:

pod srdcem Vesny rostly čarodějně.

A člověk hledí na ně v prsou omlazen

a stojí dlouho, dlouho jako přimrazen.

A na té snítce mezi hmyzy

žal jeho, jeho vášeň mizí

a poesii plným douškem pije,

neb i ten hmyz je Vesny poesie.