XI. Nech mne jíti s Tebou,

Nech mne jíti s Tebou,

ať mi smutno není,

dosti záhy přijde

rozloučení!

Ještě dnes kéž ruce

kol mé šíje skleneš,

však Ty dosti záhy

zapomeneš!

Ještě dnes kéž cítím

polibek Tvůj vřelý, –

záhy, příliš záhy

vlas nám sbělí!

Než však zvyk a doba

naši lásku zmohou,

umřít musím štěstím

u Tvých nohou.