XI. OPUŠTĚNÉMU MILENCI.

Ni tady, ani v polích, ani v horách

nechtěj ho skrýt – –

Ukáže se, kdyby byl v moře vlit,

na jeho modrých vodách;

jej kdybys ve vzpomínkách zdolat toužil,

vždy prohlédne

tázavý pohled, kterým pobledne,

čemus kdy šťasten sloužil,

slib jitřní, rozkaz dnů, splnění noční.

Zří odevšad,

kams zaklel mimo sebe jej – tvůj kat.

Jinak svůj boj teď počni!

V své nitro řiď jej, kde tvůj soucit týčí

svůj velký div,

štít lesklý z trosek lásky pořídiv.

Jím oslněn, zrak nevěry se zničí.