XI. PANU MARTINU CHUDOBOVI, bohoslovci v Olomouci na Moravě.

Rozkvétá už roztomilý sad,

stromů má již víc než padesát;

statečně strom vedle stromu stojí

jako vojsko připravené k boji,

třpytící se sečnou střelnou zbroj

v zásobě jen mají pro pokoj.

Z nich ni jeden na boj nečeká,

bouře však se nikdo neleká;

bouřný vítr stromem jenom klátí,

často jemu kořen nevyvrátí;

po vichřici strom svým kořenem

hlouběji se vrývá v kyprou zem.

Dostavil se teplý jarní čas,

ozývá se sadem pěvců hlas;

každý strom je květem pokryt celý,

divný chorál bzučí pilné včely;

příští sladké, zdravé ovoce

dnes už pestře stkví se na oce.

Vítám, Bratře, Tvého stromu květ,

barevný a krásný na pohled;

v řadě spolupěvců chrabře stojíš,

touhu po básních nám zvučně kojíš;

se soudruhy bohatýrsky stůj,

národ Svůj a Církev opěvuj!

Nemať Tebe závistivý křik,

v úctě má Tě věrný katolík;

příznivců k Vám na sta toužně hledí,

úkol Váš, že svatý, dobře vědí;

strom-li každý v půdě upne se,

ovoce jen živné ponese.