XI. (PO SLADKÉM ODPOLEDNI.)

Zda, drahá, víš, jak večer ten je milý,

jen málo píše se a jen se šuká,

a srdce letí zpět zas v onu chvíli,

kdy držela mou tvoje drahá ruka,

kdy sami jsme a zcela šťastni byli!

V tom zvonek třesk – na dveře kdosi ťuká...

Čert všecky vem!... v Tvé zrak se řádky chýlí,

zkad edenská zní hudba čarozvuká!