XI. Pozvání.

Nač toto čtyřlistové psaní,

nač tolik dojímavých vět,

nač vzpomínky a naříkání –

já nečekal jsem na zpověď.

Však svědčí to o dobrém tónu,

že v těchto velkých vážných dnech,

kdy celý dům váš pln je shonu

a tone stále v starostech

o toilettu, o povozy,

o upravení výbavy,

o kuchyni a – vědí bozi –

o jaké ještě přípravy,

že jste přec ještě našla chvíle

kdes v nerušeném ústraní

a popsala ty lístky bílé

a přidala k nim pozvání!

Však chtějíc času šetřit více

a péra, slzí vylhaných,

a etiketty služebnice,

být v zásadách přec věrna svých,

tu pozvánku jen, jako všude,

jste mohla poslat, spanilá,

ta litografům k slávě bude –

a mně by zcela stačila...