XI. Přede dvorem stará vrba,

Přede dvorem stará vrba,

pně už vydoutnalé,

samá jizva, samá troucheň –

kdy ji podtít ale?

S jara, když jí zbylá větev

květem pookřeje?

V letě, když své staré tělo

na sluníčku hřeje?

Či snad v zimě? spí pak jistě?

necítí to ani?

Starý strom a starý člověk

má tak málo spaní!