XI. Tvou ruku drahou, bílou, zbožňovanou

By Jaroslav Vrchlický

Tvou ruku drahou, bílou, zbožňovanou

vždy budu cítit na své hlavě dřímat,

ať na ni slzy bolesti mé kanou,

ať v rozkoši ji budu obejímat.

A vložíš-li ji na mé srdce jednou,

v něm písní mrtví slavíci se zvednou.

A vložíš-li ji na mou skráň, v té chvíli

mým srdcem letět bude anděl bílý.