XI Ty nejsi perla, ty jsi víc,

Ty nejsi perla, ty jsi víc,

ba ty jsi perel sta tisíc,

ty nejsi démant, ty jsi víc,

a o mnoho-li, nelze říc’.

Já zas nic nejsem, dítě mé,

však šťastni spolu budeme:

ty přidáš, čeho ty máš víc,

já políbím tě v měkkou líc,

ty obejmeš mne ramenem,

jak hory vroubí modrý lem,

já vyzpívám ti nebe zas,

to nebe plné vnad a kras,

a budem šťastni víc a víc

a živi roků sto tisíc.