XI. Ty’s jenom ještě poupátko,

Ty’s jenom ještě poupátko,

jež sotva vzešlo do světa,

a předce na Tvé tváři už

překrásná růže vykvetá.

A růže ta tak spanilá

a tak milounké vůně,

že duše k ní zahořela

a srdce po ní stůně.