XI. Večeře.

Nad cestou se mušky rojí a se hašteří,

panímáma doma strojí dobrou večeři:

mlíko od stračeny – jez, kdo žal,

oukrop nesolený – jez, kdo spal.

Za mandelem tam byl chládek, klásky voněly,

my posekli jenom řádek, pak jsme seděli.

Tam jsem se já medem, než jsem vstal,

panímámo, předem namlsal.

Přilítla tam včelka s klasů, zlatá včelička,

objal jsem ji kolem pasu, líbal na líčka.

Mlíko od stračeny, ach já vím,

oukrop nesolený, kam pak s tím –!