XI. Vyhoštěn byl jsem ze sebe,

Vyhoštěn byl jsem ze sebe,

jak planeta z nebeské dráhy;

by každý krok byl proklatý,

nepřálo nebe květu vláhy.

Bez cíle svět se otevřel

a lidé zavřeli se v chýše;

mé lyry struna stržena,

já králem byl – a poušť má říše.

A jako jelen uštvaný,

v němž poslední se síla trhá,

k úžasu živá mrtvola,

jež v beznaději síly mrhá.

Blahoslavená hodina,

že vešel pod střechu jsem k Tobě;

Tys vykonala velký div –

Tys vrátila mne opět sobě!