XII. Ad vocem: Ankona r. 1856.

Svatá noci, matko Spasitele!

A ty hvězdo, jenž jsi spásy cestu

Značila třem králům k svatu městu,

Postuj déle ve své záři skvělé!

A jak blízkým zemím Izraele,

Tak i v smutné naše kraje nes tu

Svatou záři svého blahověstu –

Mezi duše Kristu odumřelé.

Ještě po dnes žije lidí dosti

O křesťanské lásce v zatmělosti.

Ach! to velký toho věku žel,

Že, kdybys ty ku Samaritanu

Lásku jevil, jak Syn Boží chtěl,

Na tě vrhnou za to trest a hanu.