XII. Ba nevěřím tvým slzám ani tvému smíchu nevěřím,

Ba nevěřím tvým slzám ani tvému smíchu nevěřím,

když bouřně zahoruješ nebo vzdycháš v tichu, nevěřím,

a nevěřím tvým steskům, polibkům ni hněvu,

a ve tvou oddanosť i ve tvých citů pýchu nevěřím.

Tvé srdce lže, tvé oči a slova tvoje všechna

jsou símě, jež vnes' vichr v neúrodnou líchu – nevěřím.

Však líbej dál, má milá, tvé rety jsou tak sladky,

nechť lhou a hřeší dál – jáť v blaho prosté hříchu nevěřím.