XII. Ba žití mé tak divoké,

Ba žití mé tak divoké,

jak v bouři moře hluboké,

jak s mořem tím by splývalo

a bouře jeho zpívalo.

A činnosť přec tak mělká je,

jak hloupých tužeb výboje;

má mysl spousta rozvalin,

a zem má – rodné matky klín.