XII. BALLATA O NAŠEM PALOUKU.

Palouk náš se dolů k řece táhne,

z jedné strany vrb a olšin změť

jemu proti vodě tvoří zeď,

z druhé násyp dráhy sem se zahne.

Podzimek se blíží ku Václavu,

do sušáren snášejí se slívy;

mlhou kdosi zpívá teď a křikne,

od Prahy to řekou plaví dříví.

Ticho zas. – Tu náhle divou vřavu

vlak sem vnese, prolítne a znikne,

dýmu kotouč jen se za ním vlíkne,

splývá s mlhou řeky. Vzduch kol tiše

ovocem a zvadlým listím dýše. –

Palouk náš se dolů k řece táhne.