XII. Bohužel! – Lutická Drahomíra,

Bohužel! – Lutická Drahomíra,

Jenž po chotě smrti vladařila,

Že – jsouc pohanka – zas pomařila

Květ, jejž nová vydávala víra.

Však neslušně v pekelného štíra

Kněžnu tuto pověst znetvořila;

Orlici, byť dravý pták i byla,

Neslušnoť zohyzdit v netopýra.

Mnohé skvrny, mnohé velké vady

Měla hrdá její povaha,

Nezkrocená žádost cti a vlády;

Nejvíc však na této vlastenkyni

Tíží ohavná ta odvaha,

Jíž se prohřešila na své tchyni.