XII. CHVÁLA.

Zemi chválím, nebe, ale sebe nejvíce chválím

za to, že jsem pojal, že jsem pochopil a vyznávám div lásky,

za to, že jsem milencem, se vychvaluji.

Neboť nejkrásněji splývám s boží tvorbou veškerou.

Milenku když vidím na větvi, jak volá, nuž, tu vchází

všechna ve mě a hlas, kterým volala,

není již leč hlasatelem mého nitra, strastí mých a radostí,

a je, jak bych sebe část zval zpět, tu, bez níž zlomkem jsem,

aj, tu navrací se, bohatá.

Aj, tu vchází, a již nebe, země, oblaka a vítr,

sídla mnohých sil,

vyrovnaných v účin úměrný a dokonalý,

vcházejí s ní, jak by druzi zdědění.

Tak i dříve byl jsem stejně všeho obsahem i značkou.

Ale musil jsem se zvukem stát, jímž přivábena

byla milá moje,

aby jejím hrdlem nyní vrátil se mi významný a výřečný,

znamení, že ve všem byl jsem i že ve mně všechno složeno.

Ó, čarodivná lásko!

Ó úžase, naleznout sebe složitým a zkratkou světa v jiném,

když jsi dříve mnil se třískou jenom,

odlétlou – a spolku nemající

s kmenem, jenž je Časem otesáván.

Ó, jak krásné, neočekávaný zjev ten uviděti v očích,

které v moje zří

v překvapeném žasu,

vyčetše z nich tentýž náhlý div.

A že se všechno svaté poznání vždy přiblíží jak cudná krasavice,

jejíž příchod jsi spíš snil, než tušil

v bolestně krásných večerech,

kdy k mlžným proroctvím, jež jako sny jsou, rosteš,

přiblíží zhaleno, a jehož příchod náhlý

pak plachý je a sladký jako polet

bělásků nad loukou –

co uzříš v očích svojí milenky?...

Ne jako rána hromu udeří tu,

ne jako úder blesku osvětlí tu

poselství nové.

V zroseném zraku plném něžnosti

zjevíš se sobě,

uprostřed jarní písně lesních ptáků

promluvíš k sobě –

nad klenbou lesa utíká jak vánek

paprsek šikmý

a v mechu jahodové libé plody

vonné se rdí.

Uprostřed drobných událostí denních,

měřících čas,

uprostřed drobných zjevů družné lásky,

měřících skutek,

konal se div, žes potkal sama sebe. –

Zemi chválím, nebe, sebe však nejvíce chválím

za to, že jsem pojal a pochopil a vyznávám div lásky,

za to, že jsem milencem, se vychvaluji.

Neboť ze všech splývám nejvíc s boží tvorbou veškerou.