XII. Ó dnes mi láska blaho věstí;

Ó dnes mi láska blaho věstí;

Neb ona o tom věděla,

Že tady půjdu do náměstí

A na mne s okna hleděla.

Jaké to podívání krásné –

Ta rámců lesklá ozdoba,

S obou stran clony bělořásné,

A v prostřed její podoba.

Ó tak-bych přál si, aby k skvostné

Pokoje mého ozdobě

Co obraz v oné přemilostné

Se jevila mi spůsobě.

A vroucněji než obraz sobě

By duše moje žádala,

By ona žínky ve podobě

Můj celý dům ovládala.

Však nejmilejší bylo-by mně,

Kdy krášlily-by oboje –

Ten obraz tam, a ona při mně

Prostranství mého pokoje.