XII.) Co chce můj Bůh, y to já chcy,

Co chce můj Bůh, y to já chcy,

On všecko dobře činí;

Blázen, kdo se z jeho mocy

S nevěrou vyjmout miní!

Pod tim zprávcem, a ochrancem

Těžkostí se nebojím;

Jeho zpráva mne zastává,

S ní se vždycky spokojím.

Co chce můj Bůh, to chcy stále,

Pro nic nechcy reptati;

Mámli mnoho, neb na mále,

Budu mu děkovati;

Vezmeli zas skrze zlý čas,

Ržeknu: líbý se mu tak,

Jeho jméno bůď chváleno,

Chceli, může zase dát.

Co chceš Bože, ať se stane,

Jen ať vždycky má žádost

K tobě jest směřena, Pane;

Ať mne nezachvátí zlost;

Vždy mé srdce ať jest čisté,

Abych se ti zalíbyl;

A svědomím spokojeným

V tvé milosti živu byl.

Pomahej mně spravedlnost

Konat, a zastávati;

A slýbenou držet věrnost,

Každého milovati;

Být nábožným, a počestným,

Jak na křesťana sluší;

Pakli klesnu, ať hned vstanu,

A nepoškvrním duši.

Vedle tvé raddy chcy živ být,

Tvůj zákon zachovávat,

Nenech proti pravdě chybyt,

Do pověr nedej padat;

Světlo mému dej rozumu,

A napravůj srdce mé;

Zlé žádosti chcy přemocti,

Bych hoden byl lásky tvé.

Chcešli, abych dlouho živ byl,

Nebudu sy stěžovat;

Chcešli, abych nemocný byl,

Budu sobě libovat;

Nedej, bych mou vlastní vinou

Těžkost na se uvalil,

Abych pozdě v smutné bídě

Mou zpozdilost neželil.

Chcešli, abych život skonal,

Staň se, Pane, vůle tvá;

Proč bych dele tu být žádal,

Kde není zustalost má?

Já do nebe pujdu k tobě,

Od Krysta vykoupený;

Dáš mně za cnost věčnou radost,

Budu blahoslavený.