XII. Hod Bacchův.

Jej obnovujte v těžkých dobách vždycky,

kdy oko v slzí záplavě se ztrácí,

kdy bludné myšlenky jak tažní ptáci

vám hlásají, jak vratký osud lidský!

V čas dávný vžijte se zas homerický!

Buď vítán bohů kvas po tuhé práci,

ať modla všednosti se ve prach kácí

ve potlesk vašich dlaní frenetický!

Hle, ještě kvetou růže na zemi!

Hle, v číších svítí zlatý boha mok,

na thyrsech nesvad’ břečtan korybantův!

Nuž ověnčete skráně růžemi,

prs plný svítí, láká plný bok,

v rej vesele, nechť v sykot sykofantův!