XII. JABLOŇKA.

Jabloňko zelená,

kdopak tě zalívá,

že jen samých hořkých jablek

s tebe tolik bývá?

Kdopak tě zalívá,

kdopak okopává,

která zahradnička

tebe ořezává?

Hořkýma slzama

kdosi mne zalívá,

koho srdce oklamané

pro tebe bolívá.

Bolívá pro tebe,

nevěrný synečku,

že’s planě sliboval

na našem dvorečku.

Dej svatý obrázek

tam na Boží muku,

zahradničku pod jabloňkou

vezmi zas za ruku,

za ruku, za srdce,

jenom tak to bývá,

že jabloňka v podzim

sladká jabka mívá.