XII Je ještě čas a všechno může růsti.

Je ještě čas a všechno může růsti.

Jen cizí bytost když se přelomí!

– Já uspal hlídače, ti z blázince mne pustí,

já opil dnes své choré svědomí.

Je ještě čas, tím vše se léčí časem.

Klid jenom chvíli, sečkej, srdce mé!

A neříkej svým vyčítavým hlasem:

„A lidé k předu jdou. A my už nejdeme.“

Jen ještě uvěřit, jak věřili jsme prve.

Náš ritus ponurý, ten potřebí má krve.