XII. „Jen jednou láska muškou svitne v žití,“

„Jen jednou láska muškou svitne v žití,“

čtu v listu Tvém; v ni dosud srdce věří

a s ní se kochá, když se na noc šeří,

a na nebi se bílá světla nítí.

Mám vzpomínky a více nechci míti.

Ty s nimi také sedáš po večeři

a posloucháš, jak slavík touží v keři,

a píseň známou v srdci slyšíš zníti.

Vlož do duše ji děcku vlásků plavých

jak perlu bílou blesků mihotavých,

by nedalo ji ze srdce si vzíti.

A šeptej mu, že silnější než osud

má láska být. To cítíme my posud:

vše štěstí je, když dlaň ji sobě chytí.