XII. Již Jí není! – zhasni nebe svíce,

Již Jí není! – zhasni nebe svíce,

Zatemni se, modré klenutí;

Noci, noci – zastiň moje líce,

Zahal den můj černou perutí,

Vzdychej se mnou v tichohrůzném znění:

Již Jí není!

Již Jí není! – povadni vše kvítí,

Vymři vůně sadům květnatým;

Řeky, řeky – co mé srdce cítí,

Zvěstujte to hájů posvátným,

Zastonejte v dutém hlaholení:

Již Jí není!

Již Jí není – slyš mě, tvorstvo lesů,

Skloňte křídla, rychlí větrové;

Ptactvo, ptactvo – zanech lásky plesů,

Hlásej horám hoře duše mé,

Žaluj krajům v zádumčivém pění:

Již jí není!

Již Jí není – duše její žije,

Srdce její ňádra kolíbá;

Oči, oči – ach! ty rosa kryje –

Ona žije, Ona pláč můj zná;

A však pro mé, pro mé potěšení –

Již Jí není!