XII. Jsmeť lidé my jen jak ten strom,

By Vítězslav Hálek

Jsmeť lidé my jen jak ten strom,

kdy v zem zapustil kořen:

oklesťte jej, přesaďte jej,

a život jeho zmořen.

A mysl naše v místě tkví,

kde nám kolébku stlali,

kde přítelky a přátelé

nás v dětskou souhru zvali.

A mysl naše v době tkví,

kdy srdce v sladké leči

si našlo družku a tu řeč,

již lásky zveme řečí.

A vazbu milých obvyků,

i sny, v nichž ráj nám stvořen –

oklesťte jej, přesaďte jej,

a život náš je zbořen.