XII. Když za svitu luny zvony

Když za svitu luny zvony

Anjel Páně hlásaly,

vroucně jsme se lnuli k sobě,

na kolena padali.

Moje-li se ještě, děvo,

kdy tak vroucně modlíváš,

kdyžto nyní osamělá

Anjel Páně slyšíváš?

Mou když mysl k nebi sílám,

stavuje se u tebe,

pro tvé ctnosti, pro tvé slasti

zapomíná na nebe.