XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.

l já mám medailon, je zlatý, spanilý.

Na hrdle předkové jej dávní nosili

a s ním i vycházeli z rodné strany.

Je divnou dovedností malovaný,

tam duši malíř uměl zachytiti.

Ač barvy zašlé, přece hebce svítí

v poledním slunci. Na srdci jej skrývám

a tiše, vroucně na malbu se dívám,

když noha znavená se vleče stěží

a širý kraj jak v ustrnutí leží.

V kořání stromů, někde na pasece,

ubohý vyhnanec, a boháč přece,

svou skrývám tesknotu a tiším bědu

...a obrázkem se těším po pradědu.

Na srdci plameny se velké vznítily.

Ne, to jen medailon, můj zlatý, spanilý.