XII. Liják se v okna boří –

Liják se v okna boří –

noc divoká a děsná!

Já ležím chorý, bez sna,

a lampa noční hoří.

„Světélko poloslepé,

rci, lampo malá, nač jsi tu,

bych viděl líp svou samotu,

svou bolest cítil lépe?“

Mrkla si ve přístěnku:

„„Ej počkej, chvilku počkej jen,

já kmitám, svítím oknem ven,

těm hladovcům tam venku.

Dost jsem se rozproudila,

by liják znal, kam mráz svůj lít,

by kulich zřel, kam v okno bít,

a smrt by nezbloudila.““