XII. Matičko, rci – byl bůh kdy mlád

Matičko, rci – byl bůh kdy mlád

a bylas krásné dítě snad:

jakou to chodil cestičkou,

bys všem se stala matičkou?

„Mé dítě, ke dni zásnubí

bůh tkal mi nebes obrubí,

oblohu modrou, hvězdy v ní,

a to byl šat můj svatební.

A v lásky čas, v dne oslavu,

já chystala si výbavu:

dům nesmírný svůj, veliký,

v něm moře, háje, slavíky.

Pak v lásky čas, v den záslibu,

bůh líbal v žhoucím polibu,

až prohřál světy hnedličko

a vylíbal jim sluníčko.

To bylo v máji. Doba ta

je věčně láskou prohřáta,

zem, nebe nejde z objetí –

vy čiňte k naší paměti.“