XII Miluji Tvé oči, které něhou září,

Miluji Tvé oči, které něhou září,

miluji Tvůj úsměv na Tvé milé tváři,

miluji Tvůj pohled, jeho snivou krásu,

miluji Tvé čelo, stříbro Tvého vlasu.

Tvoji lásku k vlasti, jež Tě štěstím daří,

již jsi jako oběť rozžal na oltáři,

Tvoji hrdou píseň, která z mořských hlasů

stoupá vzhůru k nebi, zvučí v hvězdném jasu.

Miluji Tě duší, bytostí svou celou,

za to žes’ v mém srdci rozžal touhu vřelou,

odpolednem letním svojí písní jednou

dals’ mně tušit nebes krásu nedohlednou,

a že svojí poutí životem a strázní

zvedl jsi mne k sobě v lásce též a bázni!